Je troufalé si myslet, že vše potrvá věčně a že písek z moře snad už nikdy z vlasů nevyklepeš. Přál bych si to zase cítit, sednout na motorku a uhánět skrz džungli plnou motýlů pro čerstvou rybu, natrhat si z palmy banány, kokosy a kešu, sledovat jak se psy honí s dětmi radostně na pláži, na náš soukromý bar, na ty nesčetné západy a východy slunce, kdy jsi nevěděl, kde končí moře a začíná nebe, na to troufalé bezčasí.

Na přátelství stmelené mořem a taky na Myanmar, na divnou nemoc, na zatajený dech a zastavený čas v Baganu a prstýnek v chrámu. Na třtinový rum za dolar a noc plnou hvězd. Na Inle Lake a jeho svébytný život a atmosféru, na nejsrdečnější lidi co jsme kdy na cestách potkali, na uzavřený svět ponořený do tmy a izolace. Na Bangkok, který nikdy nespí a jeho šílená noční dobrodružství.